Ve čtvrtek 27. 9. proběhlo po delší odmlce setkání vývojářů v Pythonu, PyVo. Pořadovým číslem už deváté.
Devět setkání nad pivem a s přednáškami, to už se dá považovat za nějakou tradici. No a když už je v nějakém setkávání tradice, začne se od něj něco očekávat. Lidé očekávají nějakou kvalitu přednášek, očekávají nějaký servis (jídlo, pití, wifi, klidný salonek), očekávají, že vše proběhne tak jak má. Už se nepromíjí chybky, kterým se dříve desítka Pythonistů nad pivem spíš jen zasmála. Jakmile jsou návštěvníci v očekávání, mizí z akce tzv. pořadatelský punk. A s jeho mizením mizí i lehkost, s jakou může pořadatel akci dělat.
Nutně si pak musím položit otázku, co s PyVem zamýšlím. Jestli z něj chci dělat seriózní "minikonferenci", nebo zda bych raději pořádal nezávazný pokec u piva. Potíž je v tom, že v tom prvním případě si organizace takové akce žádá mnohem víc energie a zařizování. Musím připomenout, že to zatím stále dělám sám a také zadarmo, ve volném čase a z čisté radosti. Abych pokračoval, musí to něco dát i mě.
V následujících odstavcích vám tedy nastíním nějakou svou vizi. Částečně vykrystalizovanou jednotlivými PyVy, částečně založenou na zpětné vazbě, kterou jsem posbíral ve čtvrtek.
Tento článek je z dob kdy blog.python.cz ještě neexistoval a původně vyšel na Honzově blogu. Můžete si ho dočíst tam!
