Jako holka v Brně jsi už napůl programátorka

Žiju s programátorem, půlka mých přátel jsou programátoři, na počítači mi běží Fedora, mám za sebou několik neslavných programovacích začátků a nakonec jsem narazila na poklad. Mohla jsem si jen vymýšlet důvody, proč se NEučit programovat. Nakonec ale nebylo vyhnutí a přihlásila jsem se do programování v Pythonu pro holky – PyLadies. Co všechno jsem kdy nedokončila? Learn Python the Hard Way od Zeda A. Shawa, Codecademy nebo Programming for Everybody na Courseře. Taky jsem uvízla v polovině nulté (ano, nulté) série Korespondenčního semináře z informatiky FI MU. Celý jsem odchodila a pobrala snad jenom kurz SQLite na KISKu. Pak okolo mne prolétla registrace na PyLadies a bylo jasné, že to je to pravé. Přihlášku jsem poslala, slíbila, že budu makat, vzali mě a už to jelo.

Když v Brně hodíte kamenem, trefíte programátora#

Pro holky v Brně existuje jedinečný časoprostor. Tohle město je významné IT centrum a vývojáři se vyvažují zlatem. Zároveň jde o téměř výhradně mužské prostředí a mám pocit, že z toho samotní programátoři nejsou moc šťastní. Všichni se můžou přetrhnout, aby holkám umetli cestičku k programování. Holky v IT jsou prostě téma.

Dvě hodiny kurzu týdně a nekonečně hodin domácích úkolů#

Ohromně se mi líbila systematičnost, délka i pravidelnost kurzu, krásně zpracované materiály, různé “taháky” a taky nutnost domácích úkolů. Byly zábavné, i když pro mne vlastně docela náročné. V říjnu a v listopadu jsem s nimi strávila i 10 hodin týdně. A to nepočítám hodiny manžela, který mě zachraňoval před hysterákem a počítač před vyhozením z okna. Ke konci roku naštěstí tempo zvolnilo. Beztak jsem ale od prosince stále ještě u programování hada a na asteroidy jsem ani nesáhla. Před chvílí mě manžel upozornil, že píšu článek o programování místo toho, abych doopravdy programovala.

Diskriminace! Kurz je jen pro holky#

Být holkou v libovolném věku, která se učí programovat, jsou instatní plus čtyři tečky do vaší coolness. Kdybych byla klukem, který dnes začíná v Brně s Pythonem, byl by to spíš trapas. Co že jsem sakra dělala posledních patnáct let? PyLadies se snaží trochu naředit klučičí programátorské prostředí. Počítá se s tím, že ve smíšeném prostředí by se účastnice kurzu mohly stydět ptát na věci, které přece “dávno známe ze střední”. Pro mě to určitě fungovalo. Zažila jsem třeba fantastický “aha moment”, když nám Petr Viktorin vysvětloval a na tabuli kreslil, jak funguje vlnová délka. Měla jsem dojem, že mi to poprvé v životě dává smysl – a viděla jsem, že podobně to mají i ostatní.

programmers = ["novinarka", "vedkyne", "maminka na materske"]#

Už dlouho se mi nestalo, že bych přišla do nové společnosti a byla z ní jednoduše nadšená. Na PyLadies se ale sešla ohromně zajímavá sestava dívek a žen. Každá má vlastní kariéru, studium a koníčky. Na kurzu jsme se potkaly většinou s tím, že programování vnímáme buď jako možnost nové kariéry, nebo jako mocný nástroj k vylepšení té stávající. Je to nový druh magie k ovládnutí světa. Jednotlivé lekce se věnovaly cyklům, Gitu, funkcím, řetězcům, testování, GitHubu, seznamům, grafice, slovníkům, třídám a ve speciální lekci i MicroPythonu.

Bylo pro mne nesmírně motivační vidět, jak si maminka se dvěma dětmi poradí s domácím úkolem na kreslení pomocí želvy – zeptala se synka, co by to mělo být? A protože si poručil auto, nakreslila ve for cyklech auta. Fakt i takhle může vypadat mateřská? Paráda.

Miluju naše kouče. Všechny!#

Celé PyLadies jsou postavené na dobrovolnické práci a skvělé atmosféře. Martina Antalovová zajistila, že kurz vůbec proběhl. Firma Experis nám půjčila prostory. Ježíšek nám po Red Hatu poslal součástky na programování v MicroPythonu (blikají a pípají!). Petr Viktorin jako hlavní kouč ukazoval, jak má vypadat srozumitelná, věcná, perfektně promyšlená lekce.

Pavel Dedík, Jirka Zapletal, Jarka Hladká, Jenda Král, Zuzka Piskořová a Manka Stará se o nás starali jak o kuřátka. Celou dobu se jen třásli na to, kdy se nám povede se v něčem zamotat, aby nám mohli pomoct a všechno vysvětlit. Koučům jsme také mohly kdykoli napsat nebo se přijít poradit na čtvrteční NePyvo do Nekavárny.

Každý týden jsem se těšila, až všechny potkám. Se svou “strategií” v 1D piškvorkách jsem vyhrála pytlík bonbonů. Když měla spolužačka narozeniny, donesla bonboniéru. Na vánoční lekci donesl (nejenom) Jirka napečené cukroví. Petr nám na 3D tiskárně vytiskl vykrajovátka ve tvaru loga Pythonu. Po lekcích se chodilo plkat do hospody nebo na vánoční trhy.

Chtěla bych všem zúčastněným poděkovat za báječný podzim. PyLadies jsou jeden z nejlepších kurzů, jaké jsem kdy absolvovala. Jedu teď na týden na hory, ale nenávidím zimu. Takže věřím, že u krbu za ten týden doklepnu i domácí úkol s asteroidy!