Programátorem za 365 dní a zadarmo? Tak určitě!


Honza Kovanda

Být závislý na programátorech? To nechceš. Kdo má stejnou zkušenost s vlastním byznysovým projektem jako já, tak ví, že vývojářům musíte neustále sypat hromadu zlaťáků, a pokud je náhodou venku hezky, tak se termíny dodání jejich práce natahují úměrně k teplotě vody na koupalištích. Navíc jsem po 8 letech podnikání, kdy jsem se chtěl v důsledku krize nechat zaměstnat, zjistil, že pro zaměstnavatele nemá podnikatel téměř žádnou hodnotu. Podnikání je totiž takové abstraktní nic.

Na chvíli se tedy pozastavím, zauvažuji a říkám si: „Z pohledu ostatních lidí vlastně nic neumím a štve mě závislost na programátorech. Co s tím? - Už vím! Stanu se programátorem a začnu štvát ostatní lidi.“

Vyplatí se mi kvůli tomu vůbec vstávat z postele?#

Na pár dní jsem zasedl k vyhledávači a začal si oťukávat tuto oblast tak důkladně, jako slepec holí před eskalátorem. Jeden z prvních dotazů, na který mi musel Google dát odpověď, zněl: „kolik si vydělá programátor“. A že prej dobrý. Ale člověk se musí trochu ohánět.

To, že budu muset pracovat, abych se měl líp, mě zprvu trochu vyplašilo. Vydal jsem se proto ven mezi programátory, abych zjistil, jak se věci skutečně mají. Jestli mám i já šanci stát se programátorem navzdory tomu, že jsme se jako děti namísto hackování školní sítě na ulici s klukama řezali klackama po hlavě.

Míst, kde můžete potkat vývojáře ve skutečném světě, je překvapivě mnoho. Ať jsem šel na jakoukoliv networkingovou akci, vždy se tam našel alespoň jeden. A díky tomu, že jsem o programování začal mluvit, se najednou začali objevovat i v řadách mých známých, u kterých jsem do té doby nevěděl, co vlastně dělají za práci. Srazy typu Pyvo, kde se organizovaně shlukují, jsem samozřejmě vymetl taky.

Pyvo
Autentická fotografie z mého prvního srazu Pyvo. Nerozuměl jsem tam tehdy nikomu a ničemu.

Zpovídám 2 a půl programátora týdně a objevuji junior.guru#

Během 3 měsíců jsem stihl mluvit s přibližně 30 vývojáři, kteří mi věnovali vždy alespoň hodinu svého času. Pecka! Tito lidé, freelanceři, zaměstnanci v korporátu a majitelé IT firem mi dali rady a rozmluvili mi naivní fantazie v mé hlavě, čímž mě raketově posunuli na mé cestě k tomu stát se milionářem. Upřímně si vážím jejich času a pomoci, kterou mi poskytli. Bůh jim žehnej!

Ty 3 měsíce jsem nechodil jen po hospodách. Popíjel jsem alkohol i doma. A jelikož jsem jako první z tipů kde začít dostal doporučení na stránku junior.guru, bylo to to první online místo, od kterého jsem se odpíchl. A musím říct, že mi tento web skutečně velmi pomohl. Úplnou náhodou jsem jen pár dní po objevení tohoto webu při sezení u stolu s kamarády (a kamarády mých kamarádů), narazil v pražské čajovně na zakladatele tohoto webu Honzu Javorka. Využil jsem situace a patřičně ho vyzpovídal na téma začátky programování. Vidíte, jak je důležité se o tomto tématu začít bavit před lidmi. Děkuji moc Honzovi za jeho čas, rady a zkušenosti se začátečníky. Bůh mu žehnej!

Junior.guru už mi blíže naservíroval podrobnější info a odkazy, kde se dá cvičit. Je to takový přehledný a velmi dobře zpracovaný rozcestník. Jedna z nejlepších stránek, na kterou mě přivedl, je naucse.python.cz Až mám skoro chuť všechno zapomenout a učit se to na tomto webu znova. Ten pocit, když se ti v okně poprvé rozjede želva, a po chvilce zahne o 90° doleva, už nikdy víc nezažiju :(

Už jsem programátor? … a teď?#

Po čtvrt roce učení se základům a neustálého dotazování se Googlu: „za jak dlouho se stanu programátorem“, jsem se pustil do dvou odvážných věcí, přičemž jedna z nich byla naprosto naivní. Začal jsem se učit Django framework pro vývoj webových aplikací, a to zejména proto, že jsem chtěl napsat aplikaci pro mou vlastní firmu Toptrika. Přesněji e-shop, který bude z větší části interním informačním systémem, který nám bude řídit výrobu ve firmě. Ano, přesně tu samou aplikaci, kterou už mi naprogramovala jistá firma. Ale já byl s výsledkem jejich práce nespokojen a z ceny vývoje diplomaticky řečeno překvapen. Mým cílem se tedy stalo napsat to znovu a lépe.

A teď ta druhá věc. Ze všemožných příběhů lidí, které jsem našel pod dotazem: „za jak dlouho se stanu programátorem“ jsem vyčetl, že je možné najít si job v nejlepším případě už za 3 měsíce. Paráda. Jdu tedy s kůží na trh, kde už netrpělivě čekají, až mi za můj 12 týdenní skill a schopnost otočit želvu doleva utrhaj ruce. Tušíte, jak to dopadlo?

I když věřím, že dnes, po roce intenzivního psaní kódu, už by mě ti samí lidé pravděpodobně přijali, tak tenkrát to bylo ještě příliš brzy. Domnívám se, že problémem nebyl ani tak nedostatek zkušeností, ale spíš to, že si dotyční nebyli jisti, zda u programování dlouhodobě vydržím, a jestli tak má cenu do mě investovat čas a zaučit mě.

Vyvinul jsem aplikaci pro moji firmu Toptrika.cz#

Nevadí. Já si poradím sám. Jsem samostatný. Ostatně byl jsem to já, kdo si ve školce jako první dokázal zavázat tkaničky bez pomoci úči. A tak nakupuji velkou zásobu mražených hranolek a na následujících 5 měsíců se zavírám před okolním světem. Po 5 měsících vylézám s hotovou aplikací a se zvýšeným množstvím podkožního tuku a rizikem srdečních chorob. Dokázal jsem to!

Košťata musela ustoupit
Košťata musela ustoupit a na téměř půl roku jsem vládl v naší komoře já (a zavírám se tam před ženou dodnes).

Konečně mám hotovou aplikaci, za kterou jsem původně vyhodil oknem tolik peněz, že byste za to dojeli vlakem 2.500 krát z Prahy do Brna a zpět, a nebo koupili 16.700 pytlíků kečupových POM-BÄR. Konečně je má aplikace taková, jakou jsem ji vždy potřeboval a toužil mít. Konečně mohu okamžitě reagovat na požadavky zákazníků a provádět změny, a to zadarmo, jen za můj vlastní čas. Představuji vám eshop.toptrika.cz. Na oko jednoduchý, uvnitř však důmyslný systém :) Jelikož ale tiskneme trička převážně na různé akce, tak v současné době svádíme těžký boj s covidem a vypadá to, že možná budeme muset zavřít krám :(

Papírky
Při vývoji aplikace jsem si oblíbil pravěkou metodu řízení projektů, tj. psát chaoticky úkoly na papírky.

Práce si našla mě#

Ačkoliv jsem se zrovna v tomto období, 8 měsíců od napsání prvního řádku kódu, do práce nijak nehrnul (byl jsem totiž dost zabraný do své aplikace), oslovil mě inzerát na Facebookové stránce Pyonieri - Python SR & ČR od malé firmy CreatiWeb. A to zejména tím, že hledali juniorního programátora jen na 2 dny v týdnu. To je velmi vzácné. Vždy jsem se totiž setkával jen s tím, že začátečníky brali pouze na full-time nebo vůbec.

Okamžitě odepisuji na inzerát, okamžitě jdu na pohovor a okamžitě jsem přijat. Dobrý dost! Ukázal jsem jim kód své aplikace Toptrika, ze kterého bylo patrné, že už jsem toho naprogramoval dost na to, než abych od programování zbaběle utekl. Dnes jsou tomu už 4 měsíce co ve firmě CreatiWeb pomáhám psát e-shop, a pod vedením dvou seniorních vývojářů se učím asi tak 10 krát rychleji než sám doma, a hlavně se učím psát kód kvalitně, což vás žádný tutorial na internetu nenaučí.

Co si myslím o programátorech dnes…#

Dnes už vím, že napsat pořádně aplikaci není hračka, protože jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži. Získal jsem tím pokoru i respekt k programátorům a celé této profesi obecně. Takže až budete příště programátora kárat za to, proč mu změna toho blbého políčka trvala 6 hodin, dejte si bacha, aby vám jednu nelísknul.

I tak ale nemohu tvůrcům aplikace, kterou jsem si nechal vytvořit, odpustit určité věci. Programátor zřejmě napsal čistý kód (to si netroufám hodnotit ani teď), ale asi nikdy nenakupoval přes internet. Logika a funkčnost našeho e-shopu byla katastrofa.

Z toho plyne rčení: „Programátora raděj improvizovat nenech, sic na tom kalhoty tratit budeš.“ Vždy je nezbytné mít do puntíku přesné a opravdu velmi detailní zadání toho, co chcete vytvořit. Já měl zpracované celkem jasné zadání, ale netušil jsem, že je potřeba myslet doslova na každý puntík.

Moudro na závěr#

Uvidím, jak se bude moje cesta vyvíjet. Plány a cíle samozřejmě mám. Ale víte jak to v životě chodí, když si člověk něco plánuje. Pokud bych měl závěrem říci začátečníkům jen jedno slovo, vybrat to opravdu nejdůležitější a nejzásadnější - to, které je podle mne základním a hlavním předpokladem k tomu, abyste už za 365 dní seděli v křesle na pozici programátora, tak je to: VYTRVALOST. A to zejména během psaní samotného kódu. Je totiž úplně normální, že se třeba na 20 hodin zaseknete na jednom jediném místě a nevíte jak dál. A s tím se netrápí jen začátečník. I seniorní vývojáři se potýkají se záseky. O tom je vlastně celé programování. Vytrvale hledat způsoby a řešení, jak na to.

Přeji vám hodně štěstí a vytrvalosti na vaší cestě za první prací a ještě jednou velmi děkuji všem zkušeným vývojářům, kteří mi pomohli na té mojí cestě! Bůh ...

Pokud vás napadá nějaká otázka, klidně mi napište na kovandah@gmail.com nebo na LinkedIn, kde se dozvíte i o mých dalších aktivitách z oblasti podnikání.


Honza Kovanda

Už na střední škole založil firmu Toptrika.cz. Dnes mentoruje začínající podnikatele, přednáší a učí studenty na vysoké škole základy podnikání. Naučil se Python, aby si napsal aplikaci pro svou vlastní firmu. A natolik ho to chytlo, že u programování už zůstal.




Komentáře