Lidé spojení určitým společným zájmem se rádi potkávají. V Python komunitě je přiležitostí mnoho – konference (PyConCZ, EuroPython), srazy, kurzy, workshopy, … a také sprinty – a o jednom takovém bude tento článek.
Ve více lidech se to lépe táhne a tak, pokud chcete komunitu posouvat kupředu, je nejlepší si na to dedikovat kousek volného času, někde se sejít a společně udělat kousek užitečné práce. To je nejčastější motivace k uspořádání sprintu. Sprint je z akcí výše jedna z mála, kterou dokážeš připravit i v jednom člověku.
Myšlenka vrátit se k tradici sprintů na východě už tu nějakou dobu byla. Poslední sprint se konal v roce 2019 před PyConem v Ostravě. No a tak stačilo, aby se pár zájemců ozvalo, a z myšlenky se začal tvořit plán.
V kalendáři jsme našli věc vzácnou jako kvalitní dokumentace – volný víkend – a plánování mohlo začít. Nejdříve je třeba zjistit zájem. Dům je sice relativně velký, ale místa a matrací není neomezeně. Neznamená to, že bychom omezovali počet účastníků, ale kdo se registruje později bude muset počítat s menším komfortem nebo třeba se stanem na zahradě. Proto je lepší dělat sprint za hezkého počasí nebo si sehnat dostatečně velké prostory. Naštěstí si někteří myslí, že Frýdek-Místek už je východní Ukrajina a tak se nám ještě nestalo, že bychom se nevešli.
Mezi zájemci o sprint mohou být i cizí lidé, a proto je třeba detaily dobře komunikovat. Máme doma taková a maková zvířata, přespat se u nás dát tak či onak, a doprava je možná těmito X způsoby. To jsou všechno vlastnosti, které rozhodují o tom, kdo bude ochoten se sprintu zúčastnit. U nás je např. třeba počítat se psem vycvičeným k tulení. Obráceně je také nezbytné zjistit něco málo o účastnících. Kdo má jaké možnosti dopravy a plány se na místo dostat. Dietní omezení se pak snadno řeší společným nákupem. Vše popsané se dá jednoduše oboustranně komunikovat jedním Google dokumentem, či tabulkou.
Jak se přiblížil den D, bylo třeba skočit na nákup a sehnat vše, co by mohli účastníci potřebovat k přežití. Protože některé věci jsem v životě nekupoval, jezdil jsem po obchodním domě chvílemi dokola jako pilot NASCAR, ale nakonec se povedlo vše sehnat. Náklady na sprint u nás nepadají na bedra hosta, ale buď se sežene sponzor, nebo máme možnost požádat o grant naši neziskovku Pyvec.
S menšími či většími potížemi se všichni zvládli dostat na místo. Někomu stačila rada z oblasti místopisu, jiný potřeboval vyzvednout na nádraží. Ať tak nebo tak, v pátek odpoledne už jsme všichni byli bezpečně na místě. Proběhla nezbytná prohlídka domu, rychlá instruktáž (tady spíte, tady je toaleta, tady je jídlo, heslo na wifi, …) a mohli jsme začít debatovat. Pátek byl pro většinu pracovní den, a tak se k počítačům nikomu nechtělo. Navíc v konkurenci venkovního táboráku.
To hlavní se dělo v sobotu. Ráno snídaně v loveckém stylu – ulov si co chceš – a pak hurá do práce. Kdo neměl úkoly vymyšlené, tomu byly přiděleny. Můj hlavní úkol byl udržet pracující v maximální pohodě. Jídlo, pití, elektřina, připojení k internetu, zobání, canisterapie, objednávka oběda, hudba, plánování večera, nákup potravin a tak dále. Moc jsem toho na počítači neudělal, ale staral jsem se o to, aby toho hodně udělali jiní. Chvílemi se intenzivně programovalo, pak diskutovalo a plánovalo, a i v relativně malém počtu lidí se sloupec Done na našem kanban boardu plnil velmi rychle.
Odpolední pracovní nasazení přešlo volně k večernímu posezení u táboráku, opékání buřtů, grilování sýrů a diskusím na různá témata.
V neděli se někteří museli vydat na cestu k domovu časně ráno, takže jsem jim pomohl se dopravit na vlak. Něco málo se ještě stihlo udělat, či alespoň připravit, a mým hlavním úkolem bylo zajistit snídani, úklid a následně všechny bezpečně dopravit na vlak.
Povedlo se! Co se na začátku zdálo jako stres a spousta práce, nakonec uteklo jako voda, a na konci sice bylo unavené tělo, ale velmi spokojená duše.
A pokud tě zajímá, co všecho jsme udělali a odkud se účastníci sjeli, přečti si Anežčin report ze sprintu.
